Leonardo. Light is back.

11. 5. 2015

Kostel Santa Maria delle Grazie patří mezi nejznámější kostely v italském Milaně. Ke kostelu přiléhá dominikánský klášter postavený spolu s kostelem v letech 1463až1497. V refektáři kláštera se nachází známá nástěnná malba Poslední večeře od slavného  renesančního malíře Leonardo da Vinci.

 Památka zapsaná na Seznamu dědictví UNESCO 

Pro svoji historickou hodnotu byly kostel i klášter v roce 1980 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

 Jedna z nejznámějších ikon západního světa 

Obraz Poslední večeře vytvořil Leonardo da Vinci mezi lety 1494 a 1497pro milánského vévodu Ludovica Sforzu. Nástěnná malba o velikosti 8,8 m x 4,6 m znázorňuje scénu z Janova evangelia, na které je Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři. Jsou zde čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Kristus přináší, že ho jeden z nich zradil. Jediný Jidáš je v záklonu a odvrací se, protože si uvědomuje, že Ježíš o jeho zradě ví. Malba vytváří iluzi místnosti, pokračující do obrazu, jako by Ježíš a apoštolové večeřeli spolu s návštěvníky, kteří si obraz prohlížejí. Pro dosažení tohoto účinku použil Da Vinciho dva základní nástroje: perspektivu a světlo.

 Křehké dílo 

Při tvorbě svého díla se Leonardo rozhodl upustit od tradiční techniky freskové malby, která je založena na rychlé aplikaci barev do mokré omítky. Namísto toho se rozhodl experimentovat a použil novou techniku malby na suchou omítku (secco). Podkladem pro malbu je hlazená omítka upravená přírodní kaolinovou hlinkou, na kterou jsou nanášeny temperové vaječné barvy, smíchané s lněným olejem. Výhoda této techniky spočívá v možnosti práce na větší ploše a propracování malby do detailů. Nicméně tato volba se ale ukázala jako nešťastná.  Malba začala brzy ztrácet na kvalitě a došlo k některým poškozením již za života Leonardo Da Vinci. V sedmnáctém století navíc došlo k probourání dveří ve stěně pod Ježíšovými nohami. V srpnu 1943 klášterní budovy velmi vážně poškodil nálet spojeneckého letectva. Klenby a východní stěna refektáře byly naprosto zničeny, ale severní stěna s Poslední večeří zůstala stát. Po válce byly kostel i klášter částečně zrekonstruovány a refektář znovu postaven. Obraz Poslední večeře prošel v průběhu několika století řadou restaurátorských zásahů, které mnohdy více uškodily, než pomohly. Poslední restaurátorské práce započaly v roce 1999 a trvaly více než dvacet let. Během těchto prací byly oparně odstraněny předchozí nevhodné restaurátorské pokusy a odhaleny původní části obrazu. Z důvodů ochrany vzácného a citlivého díla je omezen přístup do refektáře pouze na skupiny o maximálním počtu 25 lidí.

 Bohaté barvy a správná konzervace 

U příležitosti pořádání výstavy Expo 2015 v Miláně se místní úřad pro architektonické a krajinné památky rozhodl o vylepšení prezentace obrazu Poslední večeře, prostřednictvím nového osvětlení. Původní osvětlovací soustavu z roku 2000 tvořila 
zářivková svítidla, osvětlující obraz zespoda a svítidla s halogenovými žárovkami (AR111) pro celkové osvětlení prostoru. Osvětlovací soustava s příkonem 3,5 kW poměrně významně přispívala k tepelné zátěži prostoru i k určitému tepelnému namáhání exponátu.

 Technika, která přináší výsledky 

Pro návrh nového osvětlení byla oslovena italská firma iGuzzini, která se zároveň stala donátorem celé akce. Tým techniků firmy iGuzzini ve spolupráci s památkáři, architekty a kurátory muzea předložil na podzim 2014 nový návrh osvětlení. V rámci návrhu byla zohledněna práce renesanční mistra se světlem, která je nejvíce zřejmá u vazby obrazu na prostor refektáře. Denní světlo přichází do prostoru refektáře z oken nalevo od obrazu, což způsobuje větší osvětlení pravé protilehlé stěny. Tento učinek světla zakomponoval Leonardo da Vinci i do svého obrazu, tak že pravá stěna obrazu je výrazně jasnější, zatímco levá je ve stínu. Okna byla nově z větší části zastíněna z důvodu ochrany uměleckého díla před přímým sluncem. Nicméně v rámci návrhu byl umělým osvětlením podpořen tento záměr umělce tak, že v levé části obrazu je osvětlenost nižší (35 lx) v porovnání s osvětleností uprostřed a vpravo (50 lx). Návrh osvětlení řešil i způsob osvětlení části obrazu, kde byly proraženy dveře, aby návštěvník tuto část nepovažoval za součást obrazu. Tato část je odlišena Osvětlení obrazu Poslední večeře Zákazník Úřad pro architektonické a krajinné památky pro provincie Milano, Bergamo, Como, Lodi, Monza, Pavia, Sondrio a Varese Instalace elektrických zařízení Tecnosaier (Lucio a Fabio Pironi) spektrálně tak, aby šedý povrch v místě dveří měl jinou koloritu než šedý povrch vlastního obrazu.

 Podání barev 

Přesná skladba barev u nového osvětlení byla volena, tak podpořila odstíny barev použité na malbě. Hlavní pozornost byla zaměřena na věrné podání červených a pleťových barevných odstínů, které při použití nekvalitních světelných zdrojů LED působí vybledle. Od listopadu 2014 do března 2015 probíhaly zkoušky, v rámci kterých probíhalo testování a ladění osvětlení.

 Palco: skvělé řešení pro Poslední večeři 

Novou osvětlovací soustavu tvoří 7 světlometů Palco od firmy iGuzzini, které jsou osazeny světelnými diodami COB LED (vyrobenými na zakázku) s teplotou chromatičnosti 3 400 K a indexem podání barev 95. Svítidla jsou osazena elektronickými stmívatelnými předřadníky (DALI) umožňující přesné nastavení požadované hladiny osvětlenosti. Clonící klapky zamezují dopadu parazitního světla na strop a stěny. Pro osvětlení prostoru jsou použita stojanová LED svítidla Cestello (iGuzzini), která nahradila původní energeticky náročná svítidla pro halogenové žárovky. Nová osvětlovací soustava má příkon 570 W a oproti původní osvětlovací soustavě došlo ke snížení energetické náročnosti o 83%. Z pohledu konzervátorského nová svítidla osazená LED zdroji neobsahují UV záření a oproti původní soustavě došlo k významnému poklesu tepelného zatížení prostoru.