aktuality

• 07.02.2012
•   / realizace

ZámekPardubice

Venkovní osvětlení zámku v Pardubicích

V rámci semináře Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení (SRVO), který se konal 3. 11. 2011 v Pardubicích byl prezentován nový návrh architektonického osvětlení zámku v Pardubicích. Vzhledem k morálnímu zastarání původní osvětlovací soustavy ze 70. let minulého století bylo přistoupeno k její renovaci. Nový návrh vychází z návrhu původního.  

Koncept návrhu osvětlení vychází ze situací, ve kterých se zámek ve večerních a nočních hodinách pohledově uplatňuje. Tyto situace jsou dány polohou zámku a jeho využitím. Důležitým faktem je v tomto ohledu umístění zámku uvnitř valů, vytvářející uzavřený prstenec. Valy spolu se vzrostlými stromy a zelení představují terénní pohledovou clonu a proto při pohledech z města se ze zámku uplatňují hlavně věže, střechy a horní části fasád. Při procházce po valech se zámek uplatňuje v pohledech, ve kterých dominují hlavně fasády zámku. Specifickou situací je pohled z nádvoří před zámkem, při kterém se uplatňuje průčelí zámku jako celek. Tento pohled může mít zvláštní význam pro společenské akce konané na zámku nebo v protilehlé galerii. Koncept venkovního osvětlení vychází ze tří popsaných situací: pohledy z města (střední vzdálenosti); pohledy z valů (krátké vzdálenosti); pohledy z nádvoří (krátká vzdálenost).

U venkovního architekturního osvětlení se požadavky na úroveň osvětlení vyjadřují v jasech, tedy v množství odraženého světla od osvětlovaného povrchu. Pro volbu jasu osvětlovaného povrchu jsou důležité tři základní informace: architektonický záměr, pozorovací vzdálenost, jas okolí.

Z pohledu vizuálního vjemu je návrh založen na tom, že blízké pohledy z valů jsou určeny pro chodce, které je využívají k noční procházce (obr.1, obr.2). Je třeba si uvědomit, že valy jsou přírodním neosvětleným prvkem a noční atmosféra by měla být uměřená, klidná, ne agresivní. Z tohoto důvodu by osvětlení fasád zámku mělo sice umožnit vjem fasády zámku, jeho struktury, ale zároveň by mělo respektovat celkovou noční atmosféru místa. V tomto případě není proto vhodné akcentovat jednotlivé architektonické celky a detaily. Osvětlení by mělo být nenásilně a jemné. Na uvedené osvětlení pro blízké pozorovací vzdálenosti navazuje osvětlení pro střední pozorovací vzdálenosti z města, které musí být intenzivnější (větší pozorovací vzdálenost), ale zároveň je třeba vytvořit přiměřený přechod mezi částmi objektu osvětlenými pro blízké a střední pozorovací vzdálenosti. Pro krátké pozorovací vzdálenosti z valů a z nádvoří je důležitou informací, že okolní prostředí je tmavé.

Na základě výše uvedeného rozboru by se pro krátké pozorovací vzdálenosti měl průměrný jas povrchů pohybovat v rozsahu od 2 cd/m² do 3cd/m². Z těchto hodnot lze pro rovnoměrně rozptylný povrch odvodit, na základě známé hodnoty činitele odrazu, potřebnou hladinu osvětlenosti. Pro světlou omítku zámku byl činitel odrazu odhadnut na ρ = 50%. Potřebná hladina osvětlenosti se pohybuje v rozsahu od 13 lx do 19 lx. Pro dálkové pohledy je třeba, aby jasy byly přibližně dvojnásobné. Vzhledem k plynulému přechodu mezi povrchy pozorovanými z krátké a střední vzdálenosti by tyto hodnoty měly být maximálně dvojnásobné. Z toho vyplývá, že pro povrchy se stejným barevným odstínem (činitelem odrazu) by měla být i osvětlenost dvojnásobná, pro tmavější povrchy střech by měla být osvětlenost až trojnásobná. Návrh osvětlení vychází pro jednotlivé pohledy z následujících hodnot osvětleností: fasády (blízké pohledy): E_p = 15 – 20 lx, fasády (střední vzdálenosti): E_p = 30 – 40 lx, střechy (střední vzdálenosti): E_p = 45 – 60 lx.