aktuality

• 01.09.2008

projekt „Rozeznání tvaru“

Světlo je médium, které člověku zprostředkovává vizuální vjem okolního prostředí a emocionální zážitky. Ve výstavních prostorech navíc světlo pomáhá interpretovat vystavená výtvarná díla. Vztah mezi světlem a prostředím ve výtvarném umění otevírá řadu témat, zahrnujících otázky spojené se vznikem, ochranou i interpretací uměleckých děl. V roce 2006 italská společnost iGuzzini iniciovala projekt pod názvem „Rozeznání tvaru“, v rámci kterého se snaží poetickým způsobem zdůraznit originální vztah mezi světlem a uměleckými díly. Pro svůj dynamický charakter byla v tomto projektu použita kopie sochy Tančícího satyra. Vzhledem k tomu, že tvar trojrozměrných uměleckých děl lze vnímat prostřednictvím dvou lidských smyslů, a to zraku a hmatu, byl projekt rozdělen do dvou částí pod názvy „Vidět tvary“ a „Dotýkat se tvarů“.

„Vidět tvary“
Tato část projektu je založena na zrakovém vnímání sochařského díla při různých světelných podmínkách. V rámci ní jsou oslovovány osoby odlišných profesí (např. restaurátor, historik umění, fotograf apod.), které mají navrhnout světelnou scénu, nejlépe interpretující dané umělecké dílo. Pro vytváření různorodých světelných podmínek a scén slouží osvětlovací soustava, kterou tvoří speciální nosná konstrukce se směrovatelnými svítidly s různými vyzařovacími úhly. Svítidla jsou připojena na řídicí systém, který umožňuje vytvářet světelné scény podle návrhu jednotlivých autorů. Tyto světelné scény jsou pak uloženy v paměti řídicího systému. Návštěvníci si mohou tyto scény vyvolávat, a tak pozorovat umělecké dílo v různých světelných podmínkách, které vytvářejí odlišný vjem a interpretaci díla.

„Dotýkat se tvarů“
Pro mnohé návštěvníky je hmat neobvyklým poznávacím prostředkem, pro jiné je však zcela běžný a životně důležitý. Tato část projektu vychází z myšlenky G. Accarda, odborného pracovníka CRI, a je primárně zaměřena na hmatové vnímání uměleckých děl nevidomými a zrakově postiženými návštěvníky. Pro její potřeby byly použity reprodukce uměleckých děl ve vhodném měřítku a materiálu.

> projekt v Miláně
> projekt v Paříži
> socha Tančícího satyra

Spolupráce
Koncept: Výzkumné středisko iGuzzini (iGuzzini Study and Research Centre), Ústřední institut pro restaurování (Central Restoration Institute)
Odborná spolupráce: Státní hmatové muzeum Omero, Ancona (Homer State Tactile Museum)
Návrh světelných scén: Vincenzo Cerami, Gillo Dorfles, Angelo Mombelli, Paolo Moreno, Jean-Luc Martinez, Alain Pasquier, Agnès Robert,
Marie Kuncová, Josef Cerha, Ivan Neumann, Jiří Kačer, Ludvík Grym, Václav Hudeček
Poděkování: Trapani Bureau, za zajištění souhlasu s používáním kopie sochy Tančící satyr.
Foto: Massimo Berretta, Petr Janžura