aktuality

• 27.06.2008

Baroko v Čechách – osvětlení stálé expozice 17. a 18. století ve Schwarzenberském paláci v Praze

Schwarzenberský palác, postavený v letech 1545 – 1567, se nachází západně od Pražského hradu. Jedná se o velice impozantní renesanční stavbu, dobře viditelnou z vltavského nábřeží, která je nedílnou součástí hradčanského panoramatu. Široká veřejnost jej do nedávné doby znala jako Vojenské historické muzeum, které zde bylo umístěno od roku 1951. V roce 2002 přešel Schwarzenberský palác do správy Národní galerie a od téhož roku začaly probíhat projekční, průzkumné a stavební práce, které byly ukončeny v roce 2007. Na konci března 2008 zde byla otevřena stálá výstava „Baroko v Čechách“. V současné době se expozice nachází ve třech podlažích (na podzim roku 2008 by měly být zpřístupněny také výstavní prostory v suterénu a v podkroví).
Přízemí je věnováno monumentálnímu sochařství, sochařským skicám, modelům a drobným plastikám. Jsou zde k vidění díla zejména od Matyáše Bernarda Brauna a Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Druhé podlaží je věnováno monumentální malbě. Zde je možné zhlédnout vrcholné obrazy Petra Brandla, Karla Škréty, Jana Kupeckého, Jana Kryštofa Lišky a dalších malířských osobností té doby. Třetí podlaží má menší stropní výšku, než je tomu o podlaží níže, okolo 3,6 metru. Ve čtyřech sálech jsou k vidění původní renesanční nástropní malby, zavěšené pod stropní konstrukcí. Místnosti jsou menších rozměrů, exponáty jsou umístěny převážně ve vitrínách, především v grafickém a v manýristickém kabinetu. Na patře jsou však i obrazy od Škréty, Lišky, Willmanna a dalších umělců, z nichž některé, vzhledem k velikosti výstavního sálu, mají značné rozměry.

Jak jsem se již zmínil v úvodu, rekonstrukce Schwarzenberského paláce probíhala od roku 2002 do roku 2007. V rámci stavby byly navrženy a zabudovány technologické trasy (elektrorozvody, EZS, EPS, klimatizace, hydranty apod.) a většinou i jejich koncová zařízení. Posléze vypsala Národní galerie soutěž na architektonické uspořádání výstavy a následně i na dodavatele, kteří výstavu realizovali. Za poměrně krátkou dobu bylo třeba, v rámci hotové stavby a budoucího architektonického uspořádání výstavy, vymyslet způsob osvětlení, který v maximální míře využije již připravené elektrické vývody a také většinu z již nainstalovaných nástěnných svítidel, a zároveň bude osvětlení vyhovovat potřebám galerie, bude korespondovat s rozmístěnými panely s obrazy a svítidla nebudou svojí přítomností narušovat vjem z největšího exponátu, jakým je sám Schwarzenberský palác.

Mnohé souvislosti s realizací osvětlení expozice ve Schwarzenberském paláci mě přivedly k několika úvahám. Zde bych si dovolil problematiku stálých výstav rozvést šířeji. Většinou se jedná o vystavení vzácných uměleckých předmětů v budově s historicky a architektonicky cennou vnitřní výzdobou. Základní otázka by tedy měla znít, jak postupovat při realizaci výstavy v daném objektu. Dosavadní praxe je taková, že vybranou budovu je potřeba zrekonstruovat nejprve z hlediska samotné stavby, zvláště jedná-li se o památkově chráněný palác, a až posléze se uvažuje o uspořádání mobiliáře v interiéru. Výstavní instituce by však měla vstoupit do projektování se svým návrhem expozice ještě před zahájením rekonstrukce stavby. Pokud by bylo od počátku dáno architektonické řešení výstavy, bylo by také možné již v rámci rekonstrukce budovy vyřešit důležité technologie, zejména osvětlení, které patří ve výstavnictví k nejpodstatnějším. Výstavní instituce má zpravidla již na počátku představu o vystavovaných předmětech v daném objektu a měla by ve spolupráci se svými odbornými pracovníky zadat a vybrat vhodné architektonické řešení výstavy a na tomto tématu úzce spolupracovat se všemi profesemi, kterých se realizace expozice týká. Jelikož světlo je nepostradatelné médium pro zprostředkování zrakového vjemu a hraje jedinečnou roli v přenosu informace mezi exponátem a návštěvníkem, měla by mu být věnována maximální pozornost již od samého počátku rekonstrukce stavby. (Nezmiňuji se o denním světle, jehož využití je ve výstavnictví problémové.) Světlo, jak víme, vychází ze svítidel, která potřebují přívod elektřiny. Pro správné osvětlení exponátu je důležitá poloha svítidla, tzn. místo, kde ho lze na elektřinu připojit. Tímto jsme se dostali k podstatě problému. Na počátku je třeba řešit vztah mezi konkrétním exponátem a jeho umístěním v prostoru, návštěvníkem a světlem, které na exponát dopadá a vyvolává u příchozího zrakový vjem. Z výše uvedeného vyplývá, že nejprve je třeba vybrat správné svítidlo a určit jeho správné místo. Rozvody elektroinstalace, které se provádějí v rámci projektu stavby, by měly být řešeny až v návaznosti na projekt osvětlení výstavy. Jsem přesvědčen, že jedině tímto způsobem lze skloubit náročné požadavky, které jsou ve výstavnictví na jednotlivé profese kladeny, zvlášť v takových budovách, jakými jsou památkově chráněné paláce. Bohužel je zde ještě jeden problém, týkající se současné legislativy o zadávání veřejných zakázek. Odborné realizační firmy přicházejí ve výběrovém řízení do již rozběhnuté, nebo i ukončené stavby, kde se případné změny velmi těžce prosazují, neboť i projekt stavební části podléhá procesu schvalování, dodržení termínů a tím i finančnímu krytí.

obr.1

Vraťme se ale ke konkrétnímu osvětlení expozice. Sbírka monumentální sochařství začíná již ve vstupním prostoru do paláce (obr. 1), kde jsou na podstavcích umístěny kamenné sochy Matyáše Brauna a Ferdinanda Brokofa. Výška některých plastik s podstavcem dosahuje téměř pod spodní římsu paty klenby. Nad patní římsou, kde byly v rámci stavby připraveny elektrické vývody, jsou upevněna rámová svítidla Cestello 4x50W/12V, osazena halogenovými dichroickými žárovkami a clonami proti oslnění. V konstrukci svítidel jsou zabudovány tranzistorové stmívače a elektronické transformátory. Světelné zdroje lze směrovat a stmívat tak, aby na sochách bylo dosaženo potřebné plasticity. Ve výstavních sálech, kde jsou vystaveny dřevěné plastiky (obr. 2) je osvětlení exponátů zajištěno svítidly s halogenovými žárovkami Halospot 111 IRC 65W/12V. Všechna svítidla typu Tecnica jsou vybavena stmívačem a jsou připojena v elektroliště zavěšené pod klenbami. Maximální intenzita osvětlení na exponátech se pohybuje okolo 150 lx.

obr.2

Sochařské skici, modely a drobná plastika jsou umístěny ve vitrínách, ve kterých je osvětlení předmětů provedeno zdroji LED se stmívači (obr. 3). Osvětlení těchto předmětů ve velkých konzolových vitrínách je v celé jejich délce zhotoveno ze zdrojů LED v páscích, umístěných v hliníkových profilech na stropě a dně vitrín. Prostorové soklové vitríny mají stropní akcentové LED osvětlení.

obr.3

Monumentální malba 17. a 18. století se nachází v prvním podlaží paláce. Velkoformátové obrazy v hlavním klenebním sálu (obr. 4) jsou umístěny na panelech. Pod klenebním stropem je zavěšen elektrorozvodný lištový systém s regulovatelnými svítidly Tecnica, osazené halogenovými žárovkami Halospot 111 IRC 65W/12V.

obr. 4

Ve vedlejším sále s restaurovanými fragmenty renesančních fresek, kde není možné do stropu a stěn cokoli upevňovat, jsou použita stojanová svítidla Cestello 6x50W. V podstavci stojanových svítidel jsou umístěny stmívače, všechny světelné zdroje jsou opatřeny clonami. Pro osvětlení renesančních maleb jsou za panely s obrazy umístěna stojanová svítidla Vela 2x36W (obr. 5).

obr. 5

V největším sálu s rovným stropem ve třetím podlaží bylo možné použít univerzální elektrolištu s regulovatelnými svítidly Tecnica, opatřené halogenovými dichroickými žárovkami 50W/12V (obr. 6). Osvětlení sálů, které mají temperami malované stropy, je realizováno nástěnnými svítidly Cestello 4x50W/12V s halogenovými dichroickými žárovkami a s clonami proti oslnění. Intezitu osvětlení je možné regulovat pomocí stmívačů, integrovaných v konstrukci svítidel. Centrální vitríny jsou osvětleny plošnými zdroji LED (světelnými pásky), instalovanými ve stropu vitrín ve čtvercovém rámečku z hliníkového profilu. Akcentové osvětlení vystavených předmětů je provedeno pomocí směrových zdrojů LED, které jsou upevněny ve svislých hliníkových profilech, umístěných ve všech čtyřech rozích vitrín. Stmívání LED osvětlení je možné v několika okruzích, samostatně lze stmívat stropní rámeček, akcentové osvětlení je řízeno vertikálně po jednotlivých policích, vždy ve všech čtyřech rozích (obr. 7).

obr. 6, 7

Grafický kabinet je specifický tím, že vystavované předměty jsou velice citlivé na vnější vlivy, jakými jsou UV a IR záření, vlhkost, velikost intenzity osvětlení a doba osvitu. Pro osvětlení kreseb na panelech byl použit nástěnný lištový 12-ti voltový systém se svítidly Cerchio, ve kterých jsou halogenové žárovky 35W. Regulace intenzity osvětlení je řešena pro každou lištu zvlášť. Pultové vitríny jsou osvětleny páskovými zdroji LED, které jsou upevněny v hliníkovém profilu na přední horní hraně vitríny. Intenzita osvětlení na exponátech je do 50 lx. Oteplení vitríny vlivem umělého osvětlení nepřesahuje hodnotu 0,5oC a je ji proto možné, z konzervátorského hlediska, považovat za zanedbatelnou (obr. 8).
Na závěr tohoto příspěvku děkuji všem svým kolegům a externím spolupracovníkům, kteří se podíleli na realizaci osvětlení expozice ve Schwarzenberském paláci.

obr. 8

Hlavní projektant stavební části: Projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby s.r.o., Ing. arch. Tomáš Šantavý, Ing. arch. Svatoslav Hladník
Dodavatel stavební části: Unistav a.s., Brno
Dodavatel elektro: D&D elektromont s.r.o., Vrchlabí
Projektant výstavy: Ing. arch. Pavel Kupka, Akad. arch. Vlastimil Vagaday
Projektant osvětlení: Etna s.r.o., Ing. Jiří Pavelka